Iná ekonomika

Ekonom Pat Conaty pochází z Kalifornie, ale žije řadu let ve Velké Británii, kde se oženil. Od doby studií se zajímá o alternativní přístupy v ekonomii. Aktivně spolupracuje s organizací New Economics Foundation a je ředitelem birminghamské finanční organizace Birmingham Settlement, zaměřené na sociální investice.

PG : Co je to nová ekonomie? Jak souvisí s ekologickou ekonomií a s ekonomií životního prostředí?

PC : Ekonomie životního prostředí se omezuje na to, že se pokouší do ceny zboží započítat škody, které výrobek způsobuje životnímu prostředí, takže cena vzroste. Říká se tomu internalizace externalit, vnějších nákladů. Ekologická neboli nová ekonomie – podle mě jde o totéž – jde hlouběji. Nejde jí jen o ceny. Snaží se vrátit do ekonomie hodnoty. Vycházíme z toho, že těm nejdůležitějším hodnotám, jako je čistý vzduch, nebo smysluplná práce, nelze připevnit nálepku s cenou. Proto od nich dnešní ekonomie abstrahuje. To je ale právě ta chyba.

PG : Můžete uvést příklad?

PC : Tradiční ekonomie předpokládá, že stále větší produkce, tedy ekonomický růst, jsou vždy příznivé. Pří tom stále větší produkce mimo jiné znamená, že vyrábíme stále více stále zbytečnějších věcí, které vydrží stále míň. Oprava se nevyplácí, vyplácí se vyhodit je a koupit jiné. Jedním z důsledků je to, že spousta lidí ve výrobě vykonává nudnou, opakující se a vlastně zbytečnou práci. Dosavadní ekonomická teorie to nevnímá jako problém. Nová ekonomie, která vychází z toho, že smysluplná práce je pro člověka důležitá, to jako problém vnímá a chce tento problém ekonomickými prostředky řešit.

PG : Už několik let spolupracujete s New Economics Foundation (NEF) – Nadací pro novou ekonomii. Můžete o této organizaci říct něco bližšího?

PC : Její vznik je spojen i prvním alternativním ekonomickým summitem (The Other Economic Summit – TOES), který se konal v létě 1983 v Londýně jako jakási protiváha protiargument ekonomického summitu sedmi nejbohatších zemí světa, a od té doby se koná každý rok. NEF tehdy založila skupina lidí kolem TOES, kteří chtěli rozvíjet vizi, kterou nastínil E. F. Schumacher v knize Malé je krásné. Vizi ekonomiky, založené na subsidiaritě, decentralizaci, na úsporném využívání přírodních zdrojů. NEF je nezisková organizace, finančně podporovaná granty a členskými příspěvky, a zabývá se výzkumem i praxí v oblasti nové ekonomie. Dnes, po více než 10 letech tvrdé práce, máme 3 a půl tisíce členů, vydáváme vlastní časopis, častěji než dřív je o nás slyšet v médiích – přestáváme být tak úplně na okraji.

PG : Můžete uvést příklady konkrétních projektů New Economics Foundation?

PC : NEF vypracovala např. alternativní ekonomické indikátory – ukazatele kvality života a orientace společnosti, které by měly časem nahradit dosud všeobecně využívaný, zcela jednorozměrný hrubý národní nebo domácí produkt. Dalším, nedávným projektem je zpracování metodiky tzv. sociálního auditu.

PG : Co to je?

PC : Na rozdíl od běžného auditu, který se zaměřuje jen na finanční rozměr fungování firmy, postihuje náš audit celou škálu vztahů firmy – k zaměstnancům, k zákazníkům, k dodavatelům, k obci, kde sídlí, k přírodě. Ptá se například, jak se zaměstnancům ve firmě pracuje, jak firma ovlivňuje své okolí, jak zatěžuje prostředí, jak spolupracuje s dodavateli, jak ji vnímají zákazníci. Organizace tak může sama o sobě zjistit, zda a nakolik přispívá k ochraně přírody a k sociálnímu bohatství jak je pro společnost užitečná. Podle výsledku auditu pak může své chování změnit, aby byla užitečnější.

PG : To se firma hodnotí sama?

PC : Podle naší metodiky se firma hodnotí sama, sama se pak obrátí v rámci procesu konzultace na cílové skupiny, které ovlivňuje, takže nakonec vznikne jakési „sociální vyúčtování“. V závěrečné fázi NEF nebo jiná organizace, která má oprávnění k sociálnímu auditu, ověří, zda bylo toto hodnocení provedeno podle pravidel, zda je věrohodné.

PG : Už se nějaké organizace tomuto procesu podrobily?

PC : Ano, o sociální audit projevily zájem nejrůznější organizace – obchodní firma, firma vyrábějící zmrzlinu, jedna dánská banka… Banky jsou mým osobním zájmem v rámci NEF. Nedávno jsme zpracovali zprávu, která je vlastně jakýmsi sociálním auditem – hodnocením vybraných bank. Zpráva se jmenuje Bankwatch a byla se zájmem přijata tiskem. Sleduji také vývoj amerických a britských „alternativních“ finančních organizací, zaměřených na „sociální investice“.

PG : Vy vlastně v jedné takové organizaci pracujete. Proč jsou tyto organizace alternativní a co to jsou sociální investice?

PC : Alternativní finanční organizace vznikly v mnoha případech jako reakce na častou situaci, kdy se z chudých venkovských – nebo vnitroměstských oblastí normální peněžní ústavy stáhly, protože usoudily, že se jim nevyplatí zde dál fungovat. To mělo řadu následků. Předně se místní lidé neměli kde pojistit, neměli kde si uložit a půjčit.peníze, často pak padali do rukou neseriózních lichvářů. Dále byl odchod bank signálem pro velké firmy a pro střední vrstvy, které rovněž rychle vyklidily pole a nastal začarovaný kruh, s úpadkem malých firem, poklesem daní, vysokou nezaměstnaností. V Londýně či v Birminghamu, druhém největším městě v Británii; kde pracuji, je v některých velkých čtvrtích nezaměstnanost víc než 50 %. Podobně (nezaměstnanost přes 40 %) jsou na tom celé velké oblasti západního Skotska nebo Irska. Jeden můj kolega hovoří o západní Evropě jako o ementálu. Je plná děr – to jsou ta místa, kde ekonomický systém prostě nefunguje. Místo funkční ekonomiky je tam díra..

PG : A tyto díry se snaží vyplnit alternativní finanční organizace?

PC : Ano. S tím, jak upadá oficiální ekonomický systém. vznikají zdola, s minimální podporou shora, stovky organizací, o kterých ještě před dvaceti lety neměl nikdo ani ponětí a před deseti lety jich byla hrstka. Patří k nim např. družstevní záložny (anglicky credit unions). Členy takovéto záložny jsou většinou lidé s nízkými příjmy, které v ní spoří, půjčují si od ní, a zároveň ji řídí jako dobrovolníci – bez nároku na odměnu. Zatímco družstevní záložny poskytují půjčky na menší výdaje, organizace zvané community development loan funds půjčují peníze na stavbu domu. Organizace s podobným názvem, community development trusts, se zase zaměřují na podporu drobných podnikatelů v úpadkových oblastech. Například koupí a opraví starou továrnu a nabídnou zde levné kanceláře a dílny místním podnikatelům, řemeslníkům, umělcům. Poskytují jim bezplatné poradenství a v pronajatém prostoru se snaží vytvořit příjemné prostředí, kde by se lidé rádi setkávali – kavárnu, knihkupectví, často taky školku pro děti – dobrá péče o malé děti je důležitá zejména pro osamělé rodiče.

PG : Jsou to všechno družstva?

PC : Na rozdíl od družstevních záložen mohou ostatní organizace, o kterých jsem mluvil, nabývat nejrůznější formy. Vedle družstev to často jsou neziskové organizace, firmy, nebo třeba fondy, podporované penězi vlády. Jejich společným jmenovatelem je vznik z místní iniciativy, malé měřítko, místní působení, přístupnost, průhlednost.

PG : Patří k jejich společným jmenovatelům i sociální investování?

PC : Cílem všech těchto alternativních finančních organizací není na prvním místě zisk, ale uspokojování místních sociálních potřeb. To je podstata sociálního investování. Roste počet lidí, kteří chtějí vědět, jak peněžní ústav s jejich penězi naloží, chtějí investovat do něčeho smysluplného. Když např. vědí, že jejich peníze pomohly opravit školu, jsou rádi a spokojí se i s nižšími úroky. Tomu říkáme etické investování, které se sociálním investováním úzce souvisí. Také etické investování je na vzestupu. Zmínil jsem se jen o několika formách spontánně vznikajících "alternativních ekonomických struktur“, ve skutečnosti je jich víc. To, že existují a rychle přibývají, mě naplňuje optimismem.

PG : Mluvili jsme o iniciativách zdola. Jsou také nějaké iniciativy shora, které se snaží čelit sociálnímu rozpadu a ekologickým problémům?

PC : Prostřednictvím legislativních a ekonomických opatření by mohla vláda podle mého názoru těmto problémům velmi účinně čelit. V USA prosadily místní nevládní organizace zákon, který ukládá místním odbočkám bank investovat část peněz, které do banky uložili místní lidé, opět v místě. Ne tedy například v Singapuru, i když by singapurské investice poskytovaly vyšší úroky. Další opatření, které by mohlo zlepšit sociální situaci, by byl tzv. základní nebo občanský příjem, Každý dospělý občan by dostával od státu určitou měsíční částku. K té by si mohl vydělat cokoliv navíc, aniž by o tuto částku přišel. Vyřešilo by to situaci, kdy je velká část populace udržovaná v umělé nečinnosti. Nezaměstnaný totiž o podporu přijde, vydělá-li si cokoliv navíc.

PG : Mohl by si stát takovou velkorysou podporu dovolit?

PC : Pravda je, že ale alespoň zpočátku by tento přístup znamenal větší výdaje. Domníváme se, že tady by pomohla ekologická daňová reforma: daňová zátěž by se měla přesunout. ze zdanění práce ke zdanění plýtvání, ať by šlo o plýtvání energii nebo o plýtvání materiálem. Tak by se zvýhodnilo využití lidské energie, kterou nevyužíváme dostatečně, a znevýhodnilo využívání přírody, kterou využíváme nadměrně. Takto pozměněný daňový systém by přispíval k větší zaměstnanosti, k nižšímu tlaku na přírodu a zároveň by přispěl k možnosti vyplácet každému občanovi základní příjem.

PG : Uvažuje britská vláda o některé z těchto reforem?

PC : Rád bych byl optimistou, ale v současné době se zdá, že o náměty nové ekonomie nemá výrazný zájem žádná politická strana. Pokud vyhrají ve volbách labouristé, budou možná podporovat družstevní záložny a další ekonomické iniciativy, o kterých jsem mluvil. Ale obávám se, že sotva budou ochotni pustit se do systémových změn jako je ekologická daňová reforma.

PG : Na jaké problémy by se podle Vás měli soustředit ekologičtí aktivisté ve východní Evropě?

PC : Netroufám si cokoliv radit lidem v oblasti, kterou jsem navštívil jen jednou a ještě letmo. Ale kdybych měl radit aktivistům všeobecně: Neměli bychom se dívat na svět polarizovaně. Představa „my a oni“ je zjednodušená. Je důležité si uvědomit, že řada věcí, proti kterým vystupujeme, je součástí našeho vlastního životního stylu. Měli bychom se snažit změnit systém, ale zároveň i sebe. V praxi to znamená propojit kampaně na národní úrovni s lokálními aktivitami. Je důležité říkat ne věcem, s nimiž nesouhlasíme, být aktivní v politické sféře, ale stejně důležité je snažit se žít to, co hlásáme: prakticky rozvíjet struktury, které mohou být součástí řešení.